Druhý díl podcastu Dobrovský & Šídlo o volbách 1996

Vychází druhý díl podcastu Paměti národa Dobrovský & Šídlo. Tentokrát se Jan Dobrovský a Jindřich Šídlo věnují volbám 1996, od kterých uplynulo 25 let a kdy se liberálové probudili ze snu. Vypráví o autobusu zvaném Zemák, který jezdil na pivo a becherovku. Jak pochopili lidé ze severních Čech revoluční změnu v roce 89? Dozvíme se od novináře Petra Honzejka. A vše, co potřebujete vědět o politickém talentu Miloše Zemana a o komerčním rasismu Miroslava Sládka a jeho politických dědiců. Podcast Paměti národa s členy Kolegia Paměti národa Janem Dobrovským a Jindřichem Šídlem.

Kolegium Paměti národa v době pandemie nemohlo pořádat svá pravidelná setkání, diskuze, besedy a přednášky. A tak vznikl nápad: podcast Dobrovský & Šídlo.
Poslouchejte ho na Seznam Zprávách, ve Spotify nebo Google a Apple Podcasts.

Paměť národa spouští podcast, tvoří ho Jindřich Šídlo a Jan Dobrovský

Kolegium Paměti národa v době pandemie nemohlo pořádat svá pravidelná setkání, diskuze, besedy a přednášky. A tak vznikl nápad: podcast Dobrovský & Šídlo. Kdo neslyšel, přijde o hodně!

První díl nabídne 37 minut komentářů a glos Jana Dobrovského, novináře Jindřicha Šídla a nakladatele Jiřího Padevěta o vztahu s Ruskem a o „záhadě“ zvané prezident Zeman.

O čem pánové Dobrovský, Šídlo a Padevět věcně, vtipně, zasvěceně a s nadhledem mluví? O naší historii, o Rusku, sovětských vojácích, o Zemanovi a jak Ruml kdysi předpověděl Zemanův příklon na Východ a Václav Havel ho s touto teorií vyhodil. Chceme-li světový mír, objímáním ho nezískáme! Vyprovodili jsme hudebníkem Zappou světské vojáky v roce 1991, vyhostili ruské diplomaty v roce 2021, vyloučili Ruskou federaci ze soutěže o Dukovany. Co jsme to spáchali?! Ocitli jsme se na třetí příčce nepřátel Ruska! Jen jsme popadli klacky do rukou a postavili se na vlastní obranu. Ale je tu záhada! Zeman. I my máme dvě vyšetřovací verze. Tedy nikoliv týkající se Vrbětic, ale proč nás prezident táhne na Východ: je psychicky narušený, druhá je vážnější, a dozvíte se jí z Podcastu. Ač si Zeman myslel, že už ho žádná politická porážka nečeká, prohrává na celé čáře. Protože! Tento národ, tato země většinově touží po svobodě, demokracii a západní politické kultuře, která přináší radost, štěstí a luxus. Mimochodem, je tu ještě jedna záhada: Nevíte někdo, proč KSČM tolik zbožňuje putinovský režim v Rusku, který je tak obludně asociální a zbídačil miliony obyvatel?!

Pořad si můžete poslouchat v podcastových aplikacích a na platformě Soundcloud.  Nové díly budou vycházet každé dva týdny.

 

 

 

Kolegium Paměti národa souzní s veřejným vyjádřením Eugenie Číhalová

Kolegium Paměti národa souzní s veřejným vyjádřením Eugenie Číhalové, jejíž tatínek, důstojník Bílé armády Jevgenij Feofilovič Djukov, našel v prvorepublikovém Československu útočiště před bolševiky. Eugenie v projevu, který pronesla na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii na Václavském náměstí 29. dubna 2021, varuje před neustávající aktivitou ruských agentů na našem území. Zde je v plném znění:

Již tři týdny žijeme událostmi, které mnohé šokovaly. Ovšem ne tak moc ty, kteří sledují situaci v Ruské federaci. Ne čas od času, ale minutu po minutě eskalují naše vzájemné vztahy, zvlášť když jsou podporovány suitou kolem prezidenta. Tato snaha by byla někdy až úsměvná, kdyby nebyla pro nás tak smutně nechutná.

Vyhoštění osmnácti ruských důstojníků, kteří již opustili naši republiku, je v podstatě jenom symbolika, vždyť jich zde je stále jako máku, je to jenom vršek ledovce. Mějme na mysli, že ruští poradci a agenti odsud nikdy neodešli, zůstali zde stále jako hlídací psi a naše tehdejší orgány bez nich neudělaly jediný krok, a tím plnili zadání – se Sovětským svazem na věčné časy. Nic se nezměnilo ani po roce 1990, kdy se otevřely brány páté koloně, a ne malé.

Zdálo by se, že se k nám i nadále přesunují ti, kteří jsou pro svá přesvědčení nepohodlní tamější vládě, současně s nimi však přichází zcela jiný typ, který zde nehledal lepší podmínky k životu; přicházeli tvrdí byznysmeni a rychle zaujali místa, která jim vyhovovala, samozřejmě s podporou těch, kteří potřebovali naopak podporu jejich. A ponenáhlu vidíme, že nová, tzv. Britská čtvrť v Praze není Britská, ale zdá se, že se sem přestěhovala ta bohatší část Moskvy s celým Arbatem. To samé v Karlových Varech, Brně, Ostravě.

Vyrostly zde ruské školy, ruské školky, ruské nemocnice, odborná lékařská pracoviště, právnické služby, a proč ne, i jiné skupiny mají tyto služby, ovšem zde se jedná o soustavné zabydlování se těch, kteří zde ani nepožadují občanství, a tak je s podivem, že nakupují a pronajímají byty ve velkém, skupují pozemky a staví na nich domy, zakládají monastýry. Jsou přesvědčeni, že sféra vlivu jim v podstatě patří dodnes, a tak se i podle toho chovají.

Po události, která překvapila celý demokratický svět, bychom měli býti více a více ostražitými, pozorně sledovat ty, kteří žádají o vízum, o občanství, neprodávat jim jen tak půdu a nemovitosti.

My ani netušíme, čím vším zde vládnou, příklady se nyní vynořují z hlubin, o kterých jsme neměli ani zdání. Se svými rodinami zde provozují nelegální byznys, někdy až na hranici kriminality. To vše je jaksi přehlíženo, proč, to ví jen ti, kteří vědí, přihlížejí a nekonají. Česko se tak ukázalo jako vysoce kontaminované ruskou dezinformací a zákeřnou propagandou s využitím řady příslušníků proruské páté kolony, s ohromnou podporou našich obyčejných a naivních adorantů Ruska.

Jsou mezi námi přímo prorostlí jako plíseň, jejich práce spočívá v dezinformaci, máme mnoho příkladů, kdy zásadně zasáhli do našeho dění, ať již to byl radar v Brdech, nebo zásah do našich prezidentských voleb, a jejich denní práce v proruském tisku je permanentní podporou ruské politiky. Já osobně to sama vidím i ve své práci pro vládní Radu pro národnostní menšiny, žijí mezi námi Rusové, hlásící se k ruské menšině, ale i ti, již nemají naše občanství.

Mnozí Rusové s naším občanstvím zapomínají, že již nejsme vazalem bývalého Sovětského svazu, ale že žijeme v demokratickém státě a že chtějí-li u nás žít, musí si osvojit principy demokracie, na kterou nejsou zvyklí, a proto jim tolik vadí zástupce pro ruskou menšinu, proto jim vadí spolek Ruská tradice, tvrdíce, že nechápeme nově příchozí, že lpíme na starých zvycích.

Ano, byli jsme vychováni k úctě ve svobodu člověka, proto sem i naši předkové přišli, a také proto, aby pro svůj původ či názory nebyli vyvražděni doma bolševiky, tak jako miliony těch, kteří zůstali. K odkazu bolševiků se stále, ať veřejně či skrytě, hlásí. Jejich nenávist se projevila v poslední době k našemu souhlasu s odstraněním sochy Koněva či k instalaci pomníku vojákům ROA (Ruské osvobozenecké armády, tzv. Vlasovců) v Řeporyjích. Jejich útoky byly již skutečně až za hranicemi možného.

Proto nyní, kdy se naskytla možnost jasně formulovat naše vzájemné vztahy bez zasahování těch, kteří jsou zde i nadále instalováni pro podporu vzájemných vztahů, udělejme si pořádek, tak, jak se to sluší a patří mezi slušnými sousedy. Do té doby snad ani není možné, abychom tento stát, který veřejně vraždí své kritiky, nazývali naším přítelem. A vyzýváme všechny, včetně toho, kdo sedí na Hradě a v Lánech, a skrývají se za tzv. spoluprací, aby se zamysleli nad svým jednáním: zastupujete Českou republiku, a ne Ruskou federaci, která je pokračovatelem Sovětského svazu. A uvědomte si, že dodnes jenom při vyslovení názvu tohoto státu ještě dnes mnoha lidem běhá mráz po zádech.

Mnozí v naší menšině jsme potomky těch, kterým nezbývalo po občanské válce nic jiného než opustit svoji vlast. Byli přijati v neskutečné akci prezidenta Masaryka, v rámci tzv. ruské pomoci, vystudovali zde a stali se řádnými občany Československa. Ale nakrátko. V roce 1945 dorazili s maršálem Koněvem do Prahy i agenti sovětské kontrarozvědky SMĚRŠ (Smrt špionům). A ti, kteří se uchýlili pod křídla Československé republiky, byli odvlečeni do gulagů a odsouzeni na deset až patnáct let. Protože to, že bojovali proti bolševikům, se v té zemi neodpouští. V zemi, kde mezi válkami popravili cca 1300 našich občanů, nevinných, odsouzených ve vykonstruovaných procesech jako špioni.

Netýká se to těch Rusů, kteří ať již v Rusku, či za jeho hranicemi všemi svými silami bojují za svobodu, za slušnost a slušný život, stále v ohrožení života. A tyto lidi my budeme podporovat ze všech sil, je to náš závazek v boji za svobodného člověka, ať je kdekoliv na světě.

A věřím, že to dokážeme, věřím, že již brzy budeme dál.

Odešel další významný člen Kolegia Ivan M. Havel

Vzpomínáme na Ivana Havla. Právě jsme se dozvěděli, že zemřel. Byl to nesmírně jemný, vzdělaný filozof, vyučený mechanik, vystudovaný inženýr v oboru automatizace a počítače na Elektrotechnické fakultě ČVUT, počítačový programátor, vydavatel samizdatů, disident nejednou zatčený a různě pronásledovaný estébáky, člen koordinačního centra Občanského fóra, jeden ze zakladatelů Centra pro teoretická studia, šéfredaktor časopisu Vesmír, bratr Václava, o kterého se dalo kdykoliv opřít. Ale také s ním odešel vážený člen Kolegia Paměti národa. Myslíme na něj a na jeho blízké. Strašně moc nám bude chybět. Měli jsme ho moc rádi. Děkujeme, za jeho vzpomínky na Paměti národa, za obrovskou podporu, kterou nám dával. Je nám to moc líto.

Celý jeho příběh najdete v Paměti národa.

S lítostí jsme přijali zprávu o smrti Jana Sokola

S lítostí jsme přijali smutnou zprávu, že zemřel Prof. PhDr. Jan Sokol, Ph.D., CSc., který byl váženým členem Kolegia Paměti národa. Jeho moudrost a lidskost nám budou chybět. Zemřel 16. února ve věku 84 let. Získal všechny akademické tituly, které mohl. Cesta k nim ale nebyla jednoduchá. Narodil se 18. dubna 1936 v Praze. Z kádrových důvodů nemohl studovat na střední škole, a tak se vyučil zlatníkem a několik let se tak i živil. Po nějaké době se rozhodl pro změnu oboru. V roce 1964 začal pracovat Výzkumném ústavu matematických strojů (VÚMS). Díky nedostatku odborníků mohli ve VÚMSu pracovat chytří a schopní lidé bez jakýchkoli kádrových požadavků. Jan se podílel na vývoji prvního počítačového programu v Československu a vypracoval se na místo vedoucího programátora. Když podepsal Prohlášení Charty 77, o funkci vedoucího přišel, ale nikoli o práci programátora. Stejně jako jeho další kolegové VÚMSu, kteří Chartu také podepsali: Václav Benda, Vojtěch Sedláček, Václav Trojan a Václav Žák.

 

Jan Sokol v roce 2016. Foto: Lukáš Žentel

Po sametové revoluci se stal za Občanské fórum místopředsedou Poslanecké sněmovny. V roce 2000 byl prvním děkanem Fakulty humanitních studií Karlovy univerzity. Dlouhý seznam knih a článků Jana Sokola vypovídá o jeho širokém zájmu — psal o náboženství, počítačích, filozofii, antropologii, historii i etice. Věnoval se také psaní hesel a editování příspěvků v internetové encyklopedii Wikipedie. Vedlo ho k tomu zjištění, že studenti z ní opisují chyby. A místo toho, aby se nad tím rozčiloval, začal sám Wikipedii vylepšovat.

Odkaz na celý jeho příběh najdete v Magazínu Paměť národa. 

Při práci v Výzkumném ústavu matematických strojů v 80. letech. Zdroj: Paměť národa

17. listopadu 2020

Tento dopis vznikl u příležitosti udílení Cen Paměti národa 2020 jako náhrada za osobní setkání členů Kolegia Paměti národa, které se koná tradičně v Národním divadle před Cenami Paměti národa.

„Vážení a milí přátelé a podporovatelé Paměti národa,
moje babička by řekla, že to letos bude “pěkně vypráskané” předávání Cen Paměti národa, když bude v prázdném Národním divadle bez diváků a ocenění budou při tom slavnostním okamžiku sedět doma u televize a budou se dívat sami na sebe, jak si cenu převzali od lidí z Paměti národa už dopředu, aby z toho mohl vzniknout záznam, který uvidí diváci 17. 11. v televizním přenosu. Nedá se ale nic dělat, svět je teď v takovém stavu a my jsme vlastně moc rádi, že udělování Cen Paměti národa může vůbec důstojně proběhnout. Laureáti si to zaslouží. Zaslouží si to Paměť národa a zasloužíme si to my všichni, že je možné připomenout významné osudy a příběhy lidí, kteří na vlastní kůži zažili, že bez oběti jsou všechno vlastně jenom trochu kecy, jak trefně poznamenal Petr Pithart na jedné z diskuzí Kolegia Paměti národa.
Ano, také si to myslím, že nic na světě není zadarmo a že svobodná společnost vyžaduje neustálou péči a často i odříkání, aby se dala v dobrém stavu udržet. Stát jako pomocník, na kterého mohou být jeho občané hrdí, to je práce především těch občanů. Záleží na nich, co je pro ně důležité vedle pohodlí a klidu na práci, kterým se tak často zaklínali komunisté, když bránili svůj autoritářský svět před postoji opozice. Zdá se mi, že tenhle “klid na práci”, to je tak nebezpečná společenská choroba, že nějaký Covid je proti tomu zcela okrajový neduh. Současný stav světa je teď takový, že volání po všech možných formách tohoto “klidu” bude sílit. Jsou přece důležitější starosti. Zdraví, životy nemocných, to mohou být zaklínadla čarodějů s mocí, kteří dobře vědí, že strach a obavy z budoucnosti otupují cit pro právo a svobodu.
Tahle otupělost, to je ten opravdový nepřítel společnosti, která se formovala v novodobých dějinách padlými dvou světových válek a umučenými v komunistických lágrech. Náš současný život, jak jej převážně v teple a sytí vedeme, opravdu nebyl zadarmo. Je vykoupený nejenom tou krví nevinných, ale i strádáním statečných, kteří si svými postoji svůj osud sami vybrali. Vědí tedy, co je to oběť. Budiž jim za to vzdávána čest, aby se nezapomnělo nejenom na jejich chování, ale hlavně na jejich myšlení. Tomu se u nás doma říkalo POSTOJ. Postoj je to slovo, ke kterému se snažím dobrat, abych vysvětlil, proč vám vlastně píšu.
Postoj je to, co dělá z člověka občana, z politika státníka a v případě nutnosti z kohokoliv hrdinu. Postoj je zásada. Postoj je charakter a rozhodnutí. Postoj je sám o sobě oběť. Proto vám všem ze srdce přeju, když máme teď tak rozvrácený svět, aby vám všem váš postoj vydržel stále pevný a neochvějný, jako vydržel těm pěti oceněným, kteří letos dostanou Cenu Paměti národa.
Pevné zdraví a svěží mysl vám všem
Jan Dobrovský

předseda Kolegia Paměti národa“

Paměť národa připomíná vraždu Milady Horákové a poukazuje na hanbu české vlády

V sobotu 27. června, v Den památky obětí komunistického režimu, vyhlášeném symbolicky v den popravy Milady Horákové, Jana Buchala, Oldřicha Pecla a Záviše Kalandry, položíme v 11.30 květiny u pomníku Milady Horákové u Sněmovní ulice na tzv. Pětikostelním náměstí v Praze 1.

Památku Milady Horákové si připomínáme také v regionech, kde pobočky Paměti národa pořádají vzpomínkové akce, jejichž výčet najdete níže.

Kolegium Paměti národa vydává u příležitosti 70 let od vraždy Milady Horákové následující prohlášení:

Prohlášení Kolegia Paměti národa

S úctou si připomínáme památku Milady Horákové, statečné ženy, která se pro své úsilí uchovat v naší zemi demokracii, a pouze pro ně, stala obětí justiční vraždy. Za její smrt nesou vinu komunisté. Je hanba, že premiér ČR, bývalý člen KSČ a spolupracovník StB opírá moc své vlády o komunistické poslance.

Za zločin vraždy doktorky Horákové nese odpovědnost soudce, který se zpronevěřil svému poslání. Ve zmanipulovaném procesu, na základě falešných svědectví vynucených mučením vynesl rozsudek smrti nad ní a dalšími čtyřmi nevinnými lidmi. Ostatní obvinění byli odsouzeni k dlouholetým trestům. Vyšetřovatelé ani soudce nejednali podle zákona a svědomí, ale uskutečňovali politiku Komunistické strany Československa (KSČ), vycházející z komunistické ideologie. Hlavními viníky jsou tedy tehdejší vůdci této strany, spoluviníky všichni členové, kteří tuto politiku a ideologii schvalovali, podporovali a prováděli.

Za dobu komunistické vlády v letech 1948 až 1989 bylo při uskutečňování politiky KSČ podle dostupných údajů takových justičních vražd spácháno 248 (Milada Horáková byla jedinou ženou popravenou z politických důvodů), dalších 282 lidí zahynulo při pokusu o přechod hranice, nejméně 7 000 zemřelo v nelidských podmínkách ve vězení, přibližně 250 000 osob bylo z politických důvodů uvězněno, 21 440 osob bylo protiprávně drženo v táborech nucených prací, okolo 60 000 osob muselo nastoupit v letech 1950-1954 k Pomocným technickým praporům a Technickým praporům, 200-300 tisíc občanů emigrovalo, statisícům byl protiprávně zabaven majetek a miliony občanů byly postiženi tím, že nesměli studovat, vykonávat svou práci a byli vystaveni neustálé šikaně. Trestáni byli nejen údajní viníci, ale i jejich děti a příbuzní. Československou republiku přivedli komunisté za 41 let své vlády k hospodářské, sociální, kulturní a vzdělanostní zaostalosti za srovnatelnými státy s demokratickými vládami.

Za spáchané zločiny se po návratu demokracie Komunistická strana Československa ani její nástupkyně Komunistická strana Čech a Moravy nikdy v plném rozsahu neomluvila, nepodporovala snahy o potrestání zločinců, spíše je sabotovala, překážela úsilí o alespoň částečné odškodnění obětí a nerozešla se s komunistickou ideologií, jejíž nedílnou součástí je násilí, popření lidských práv i mravních hodnot, o které se opírá demokratický právní stát.

Za vyrovnání se s minulostí komunisté vydávají i po třiceti letech pokrytecké usnesení mimořádného sjezdu KSČ, který proběhl ve dnech 20. – 21. 12. 1989. Ani tehdy, ve chvíli, kdy tato strana byla po tlaku masových demonstrací v celé zemi a po generální stávce odstavena od moci a její členové se obávali za své činy právních postihů, nebyli schopni zločiny, na nichž se podíleli nazvat zločiny. V tomto usnesení doznávají, že se dopustili pouze „chyb, omylů… deformací proti lidskosti a demokracii“. Cožpak odsouzení a poprava Milady Horákové byla jen chyba nebo jen omyl nebo pouhá deformace?

Prohlašují dále, že se „strana rozhodně rozchází se všemi, kteří se vědomě dopouštěli zvůle, zneužívali moc, dali se korumpovat a korumpovali druhé, se všemi, kdož vydávali lež za pravdu, dopustili znehodnocení ideálů socialismu, čestnosti a spravedlnosti, významu práce a jejích mravních hodnot, víry v domov a vlastenectví, v jednotu slov a činů a kteří dopouštěli zneužívání pořádkových sil proti občanům“. Veškerou vinu za teror, který v naší zemi rozpoutali a za zločiny, jichž se v masovém měřítku dopouštěli, tím svádějí na nějaké jednotlivce, aby zakryli, že se ve skutečnosti jednalo o cílevědomou politiku strany uskutečňující komunistickou ideologii, která takový postup přímo vyžadovala. A s tou se rozejít nechtěli a dodnes nerozešli. Proto si její jméno, na rozdíl od sesterských stran v sousedních zemích, v názvu své údajně reformované strany ponechali.

Ten, kdo se někdy domníval, že cílem komunistické ideologie jsou humanistické ideály jako je pomoc chudým a utiskovaným, nastolení spravedlivé společnosti zbavené vykořisťování a panství člověka nad člověkem, prožije zklamání, když se seznámí s tím, jak v naší zemi probíhalo její uskutečňování. Získá však příležitost pochopit, že komunistům ve skutečnosti nešlo a nejde o nic jiného než o vytvoření ničím neomezené moci, na níž budou všichni lidé ve všech aspektech života naprosto závislí.

Členové Komunistické strany Čech a Moravy již dávno žádnými humanistickými ideály neplanou, sžíravé touhy po ztracené moci se však nezbavili. Pro to, aby na ní získali alespoň malý podíl, jsou dnes ochotni podporovat i největšího třídního nepřítele, kapitalistického vykořisťovatele a oligarchu s autoritářskými sklony. Strašidlo komunismu se Evropou už jen potácí. Že však vůbec ještě existuje, mu usnadňují lidé, kteří zamlčují jeho zločiny. Je tedy na nás, abychom je připomínali.

Poklonit se památce Milady Horákové půjdeme v sobotu v 11:30h k pomníku ve Sněmovní ulici v Praze, jste všichni srdečně vítání. 

Vzpomínkové akce Paměti národa

Paměť národa Jižní Morava
Vzpomínka na Miladu Horákovou – Neplačte pro mě příliš
26. června, 10:00 pietní akt, 11:00 a 16:00 komentovaná prohlídka věznice s Michalem Doleželem, 17:00 přednáška historika Michala Konečného s debatou
Bývalá káznice na Cejlu, Brno

Paměť národa Jižní Čechy
70 let od popravy Milady Horákové – beseda s PhDr. Janem Synkem
26. června, 17.00 hodin
Malé divadlo, Hradební 289/18, České Budějovice

Komunistické zločiny z let 1948-1989 připomínáme sérií článků v Magazínu Paměti národa a videi, která zveřejníme na našich sociálních sítích.

Post Bellum se připojuje k výzvě #Milada 70 a vyvěsí velkoformátovou plachtu s portrétem Milady Horákové a nápisem ZAVRAŽDĚNA KOMUNISTY na Paláci Lucerna ve Vodičkově ulici, kde sídlí.

Zemřel Luboš Dobrovský, poslední rozloučení se koná v pátek 7. února

S lítostí jsme se dozvěděli zprávu o úmrtí Luboše Dobrovského, vzácného a nám blízkého člověka, člena Kolegia Paměti národa. Byl výborným vypravěčem, jako bývalý rozhlasový zpravodaj dovedl poutavě popsat život, který tragicky poznamenal holokaust a znepříjemňoval normalizační režim. Jeho vzpomínky natočili dokumentaristé Paměti národa v lednu 2014 a pan Dobrovský prosil, abychom záznam zpřístupnili až po jeho smrti.

Vyprávění Luboše Dobrovského najdete zaznamenané v Paměti národa na tomto odkazu.

Poslední rozloučení s Lubošem Dobrovským se uskuteční dne 7. 2. 2020 od 13 hodin ve Velké obřadní síni krematoria Strašnice.

lubos_dobrovsky_parte

Ministr Tomáš Petříček se na Kolegia Paměti národa setkal s čínskou disidentkou Liou Sia

Ministr zahraničních věcí České republiky se dne 17. 11. během Kolegia Paměti národa krátce před Udílením Cen Paměti národa v Národním divadle v Praze setkal s čínskou disidentkou Liou Sia, vdovou po nositeli Nobelovi ceny Liou Siao-po. Během osobního rozhovoru vyjádřil zájem o další informace ohledně bratra disidentky Liou Chueje, který je stále pod dohledem čínského komunistického režimu.

Paní Liou Sia před setkáním navštívila fotografickou výstavu věnovanou tragickým událostem na Náměstí nebeského klidu, ke kterým došlo před třiceti lety v Pekingu. Pokojné protesty za demokratizaci země tehdy brutálně potlačila čínská armáda. Disidentka na fotografiích poznávala některé své přátele. Poté se zúčastnila oslav 30. výročí pádu komunistického režimu na Národní třídě.

Básnířka a fotografka Liou Sia poté, co její muž obdržel Nobelovu cenu míru v roce 2010, strávila několik let pod přísným dohledem tané policie. Nemohla navštěvovat lékaře, stýkat se s přáteli ani telefonovat. Na svobodu byla propuštěna na nátlak mezinárodního společenství až po smrti manžela.

Omluvný dopis Kolegia Paměti národa prezidentovi a premiérovi Ukrajiny

Kolegium Paměti národa napsalo omluvný dopis prezidentovi a premiérovi Ukrajiny. Důvodem je chování prezidenta Miloše Zemana při oslavách státního svátku na Pražském hradě 28. října. Zeman pozval jako hosty i ukrajinské proruské aktivisty ze spolku Kyrym birligi. Slavnostní recepce ve Španělském sále se zúčastnila členka spolku Tamila Nimetullajevová (tématu se věnovala některá média – Deník NiRozhlas či Novinky.cz).

„Chování prezidenta Zemana považujeme za nemravné. Setkávání naší hlavy státu s kolaboranty, kteří mají vyvolat dojem, že anexe cizího území je legitimním krokem, pokud si to tamní lid přeje, přímo napomáhá okupačního režimu, který na cizím státu vykonal neomluvitelné násilí,“ uvádí se mimo jiné v dopise. Dopis včera osobně předal předseda Kolegia Paměti národa Jan Dobrovský na ukrajinské ambasádě.

Celé znění dopisu najdete zde: Kolegium Paměti národa omluvný dopis

V případě dalších dotazů se obraťte přímo na předsedu Kolegia Paměti národa, Jana Dobrovského (e-mail: jan@dobrovsky.com).

„Přežili jsme Husáka, přežijeme Babiše“

Ve Zlíně dne 30. 10. 2019 proběhlo další diskuse Kolegia Paměti národa v rámci projektu oslav 30. výročí pádu komunistického režimu v Československu. V prostorech dílen městského divadla Zlín debatovali někdejší disidenti Pavel Záleský, Bedřich Koutný, Stanislav Devátý a Jan Dobrovský. Na konci setkání se rozpoutala debata o současné politické krizi a snaze interpretovat porevoluční dobu výlučně jako „nepodařenou“ transformaci. Během rozpravy proběhl živý vstup do vysílání ČT.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10122427178-udalosti-v-regionech-brno/319281381991030-udalosti-v-regionech/video/729568

„Nezapomeňme na naději sametové revoluce“

Dne 29. 10. 2019 proběhlo diskusní setkání Kolegia Paměti národa v Olomouci. Debatu moderoval předseda Kolegia Jan Dobrovský. Hosté byli novinář Jindřich Šídlo, olomoucký studentský vůdce Martin Štainer a prof. Josef Jařab. Tématem kromě průběhu sametové revoluce v Olomouci bylo také význam převratu pro dnešní dobu. Setkání se zúčastnilo přes osmdesát návštěvníků. Na závěr do debaty přispěl disident a politický vězeň Vladimír Hučín.

Sametová revoluce – 30 let poté a dnešní zápas o povahu demokracie

Tématem červnového setkání Kolegia Paměti národa byla sametová revoluce – 30 let poté a dnešní zápas o povahu demokracie,.

V neděli 23. června 2019 se uskutečnila na Letné demonstrace. Lidé protestovali proti zneužívání státní moci ve prospěch trestně stíhaného předsedy vlády a proti prorůstání politiky se zájmy jedné podnikatelské skupiny. Občanské protesty se odehrávaly v roce oslav 30 let od pádu komunismu a byly často srovnávány s demonstracemi po 17. listopadu 1989.

Je toto srovnání patřičné? V čem se dnešní zápas o povahu naší demokracie liší od boje za svobodu v listopadu 89? Co můžeme a máme pro zachování ideálů sametové revoluce dělat? Je to vůbec ještě dnes žádoucí?

O těchto otázkách debatovali 25. června 2019 na setkání Kolegia Paměti národa:

  • Petr Pithart, někdejší disident a politik 
  • Luboš Dobrovský, někdejší disident a politik 
  • Mikuláš Minář, Milion chvilek pro demokracii

Celou debatu vysílalo DVTV, záznam můžete zhlédnout na tomto odkazu.

 

 

 

Pro svobodu: setkání s ruskými disidenty

Srdečně zveme na další setkání Kolegia Paměti národa, které se uskuteční v pondělí 26. 11. 2018 od 18.30 hod. v Galerii Lucerna. Přivítáme na něm ruskou spisovatelku Annu Krasovickou a Grigorije Ochotina z lidsko-právní sekce ruské organizace Memorial, sdružení OVD Info.

Večer uzavírá srpnovou aktivitu “Pro svobodu“, při níž organizace Post Bellum spustila na portálu Darujme.cz veřejnou sbírku na podporu Rusů, pronásledovaných režimem.

Dne 25. srpna 2018 se na Rudém náměstí v Moskvě shromáždilo okolo třiceti ruských a pět českých občanů, aby si připomněli: invazi sovětských vojsk do Československa 21. srpna 1968 a památku tzv. osmi statečných, kteří před 50. lety proti vpádu vojsk Varšavské smlouvy veřejně protestovali. Následně byli zatčeni a po mnoho let různými způsoby perzekuováni. Na Rudém náměstí se však zatýkalo i letos. Zatčeni byli: Sergej Šarov-Delone(bratranec účastníka protestu v roce 1968 Vadima Delona), liberální politik Leonid Gozman a právě Anna Krasovická (vnučka další účastnice demonstrace v r. 1968, Natalje Gorbaněvské). Třem zatčeným vyměřil soud pokutu v souhrnné výši 55 tisíc rublů (asi 19 tisíc Kč), proti rozhodnutí se někteří odvolali.

 

Během večera předá Post Bellum oběma hostům výtěžek sbírky, v níž k dnešku přispělo 638 lidí souhrnnou částkou 294 712 Kč. Peníze jsou určeny na podporu Rusů, kteří jsou pronásledováni z politických důvodů. Na setkání Kolegia se budeme také Anny Krasovické ptát na zkušenosti se srpnovou demonstrací i zatýkáním, promluví Adam Hradilek (ÚSTR), který se pietní akce na Rudém náměstí rovněž účastnil. Následovat bude volná diskuse o aktuální situaci v Rusku.

Večer moderuje Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum a zakladatel Paměti národa. Vstup je volný.

Před setkáním Kolegia Paměti národa proběhne od 16:30 hod. také v Galerii Lucerna související debata nazvaný „Zkoumat represe, zažít represe: Případ Jurije Dmitrijeva“ o kriminalizaci ruských historiků. Vystoupí přední expert na dějiny sovětského teroru Anatolij Razumov a ruská nezávislá novinářka Anna Jarovaja. Toto setkání pořádá sdružení Gulag.cz.

Za vaši a naši svobodu: Češi pomáhají pronásledovaným Rusům

25. srpna 2018 se na Rudém náměstí shromáždilo okolo třiceti ruských a pět českých občanů, aby si připomněli 50 let staré události: invazi sovětských vojsk do Československa 21. srpna 1968 a památku tzv. osmi statečných.Ti protestovali před padesáti lety a byli za to uvězněni. Zatýkalo se i letos. Zatčeni byli: Sergej Šarov-Delone (bratranec účastníka protestu v roce 1968 Vadima Delona), liberální politik Leonid Gozman a Anna Krasovická (vnučka další účastnice demonstrace Natalje Gorbaněvské). Nyní zatčené čeká soud a pokuta.

Kolegium Paměti národa pomáhá pronásledovaným Rusům veřejnou sbírkou. Nazvali jsme ji „Za vaši a naši svobodu“. Je zveřejněna na www.prosvobodu.cz.

Sbírka „Za vaši a naši svobodu“ chce vyjádřit solidaritu českých občanů se zatčenými a zaplatit jim soudní výlohy a pokutu. Peníze, které vybereme, poslouží na právní pomoc a pokutu zatčených. Cílem sbírky je vybrat aspoň 30 000 Kč, což je maximální částka, kterou jim může udělit soud. Ale složme se na víc! Dohodli jsme se se zadrženými, že peníze, které jim předáme, poslouží i dalším, kteří jsou v Rusku trestně stíháni za to, že veřejně projevili svobodný názor.

„Zatím není dobojováno, “ říká ke 2. kolu prezidentských voleb střelec a radista RAF Jiří Pavel Kafka

Členové Kolegia Paměti národa oslovili několik osobností, aby se vyjádřili k nadcházejícímu 2. kolu prezidentských voleb. „Přijďte k volbám,“ říkají pamětníci – někdejší vězni komunismu, válečný veterán, diplomat a bývalý ministr, filozof nebo katolický kněz.

„Domníváme se, že o výsledku voleb může rozhodnout účast voličů prvního kola. Každý hlas hraje roli. Proto jsme oslovili tyto osobnosti a požádali je o vyjádření,“ říká tajemník Kolegia Paměti národa Martin Kroupa.

„Zatím není dobojováno, těšíme se na vás ve 2. kole, “ říká střelec a radista 311. peruti RAF, Jiří Pavel Kafka. Miluška Havlůjová, laureátka Ceny Paměti národa, která byla v 50.letech vězněná komunisty a odloučená od svého malého syna, chce na Hradě čestného, reprezentativního a slušného člověka. A co radí katolický kněz a biskup Tomáš Holub?

Vy si to všichni srovnejte v makovici..a hlavně jděte volit,“ říká Jiří Stránský, spisovatel, který byl 10 let vězněn v komunistických kriminálech.  Jakého prezidenta by si přál, říká bývalý signatář Charty 77, překladatel, novinář a ministr obrany Luboš Dobrovský. A v čem se u voleb mýlí hodně lidí? Ve videu to vysvětlí Jan Sokol, signatář Charty 77 a filozof.

Na videích k veřejnosti promlouvají :

  • Luboš Dobrovský někdejší disident a signatář Charty 77, později ministr obrany a diplomat, krátké samostatné video s jeho komentářem najdete zde
  • bývalý politický vězeň a spisovatel Jiří Stránský  hovoří ve videu zde
  • biskup Plzeňské diecéze Tomáš Holub – co doporučuje ve videu uvidíte na tomto odkazu
  • Daniel Kroupa, filozof, disident, signatář Charty 77, jeho předvolební vzkaz najdete tady
  • střelec a radista 311. bombardovací perutě RAF a někdejší „Wintonovo dítě“ Jiří Pavel Kafka
  • disident, signatář Charty 77, vysokoškolský profesor Jan Sokol
  • Miluška Havlůjová, laureátka Ceny paměti národa, vězněná v 50. letech komunisty za „pobuřování proti republice“

Jiří Drahoš: Nejmenoval bych vládu s podporou KSČM

Přijmout 2.600 z bezpečnostního hlediska prověřených uprchlíků nebo imigrantů by neměl být žádný problém

Pozvání na debatu Kolegia Paměti národa přijal kandidát na funkci prezidenta republiky, bývalý předseda Akademie věd ČR prof. Jiří Drahoš. Dne 30. 6. 2017 v galerii paláce Lucerna diskutoval s Mikulášem Kroupou. Mimo jiné promluvil o svém vědeckém působení v době normalizace. Vzpomínal také na nabídku StB ke spolupráci, kterou stejně jako členství v KSČ odmítl. Vyjádřil rovněž pochopení pro ozbrojený odboj bratrů Mašínů v 50. letech.

Olga Lomová a Martin Hála: Současná Čína a její mocensko-ekonomické zájmy

„Čínské peníze v ČR ve skutečnosti jdou do velmi úzkého okruhu kapes“

Dne 30. 5. 2017 uspořádalo Kolegium Paměti národa diskusi o současné Číně, jejích mocensko-ekonomických zájmech v zahraničí, masivním porušování lidských práv a neprofesionální diplomatické servilitě některých českých politiků.

Na debatě vystoupili přední čeští odborníci prof. PhDr. Olga Lomová, CSc., ředitelka Ústavu dálného východu Filozofické
fakulty Karlovy Univerzity a PhDr. Martin Hála, Ph.D., spoluzakladatel serveru sinopsis.cz, někdejší stipendista na univerzitách v Šanghaji, Berkeley a na Harvardu, řešitel vědeckých projektů v Číně, na Tchaj-wanu a v USA.

Večer moderoval Robert Břešťan, šéfredaktor internetového zpravodajského serveru hlidacipes.org.

Pavel Bělobrádek: Mezi tradicí a budoucností

„Vznik středo-pravého velkého subjektu chce svůj čas“

Debaty Kolegia Paměti národa z cyklu seminářů s předsedy demokratických politických stran se dne 25. 4. 2017 v Galerii paláce Lucerna zúčastnil MVDr. Pavel Bělobrádek, Ph.D., MPA. Večer moderovali předseda Kolegia Paměti národa Jan Dobrovský a Mikuláš Kroupa, ředitel Post Bellum. Tématem kromě jiného bylo připomínání totalitní minulosti ve vztahu k současné politické situace, budoucí směřování KDU-ČSL v koalici se STAN či ideje vzniku jednoho velkého středo-pravého subjektu po vzoru bavorské CSU.