Kolegium Paměti národa souzní s veřejným vyjádřením Eugenie Číhalové, jejíž tatínek, důstojník Bílé armády Jevgenij Feofilovič Djukov, našel v prvorepublikovém Československu útočiště před bolševiky. Eugenie v projevu, který pronesla na demonstraci Milionu chvilek pro demokracii na Václavském náměstí 29. dubna 2021, varuje před neustávající aktivitou ruských agentů na našem území. Zde je v plném znění:
Již tři týdny žijeme událostmi, které mnohé šokovaly. Ovšem ne tak moc ty, kteří sledují situaci v Ruské federaci. Ne čas od času, ale minutu po minutě eskalují naše vzájemné vztahy, zvlášť když jsou podporovány suitou kolem prezidenta. Tato snaha by byla někdy až úsměvná, kdyby nebyla pro nás tak smutně nechutná.
Vyhoštění osmnácti ruských důstojníků, kteří již opustili naši republiku, je v podstatě jenom symbolika, vždyť jich zde je stále jako máku, je to jenom vršek ledovce. Mějme na mysli, že ruští poradci a agenti odsud nikdy neodešli, zůstali zde stále jako hlídací psi a naše tehdejší orgány bez nich neudělaly jediný krok, a tím plnili zadání – se Sovětským svazem na věčné časy. Nic se nezměnilo ani po roce 1990, kdy se otevřely brány páté koloně, a ne malé.
Zdálo by se, že se k nám i nadále přesunují ti, kteří jsou pro svá přesvědčení nepohodlní tamější vládě, současně s nimi však přichází zcela jiný typ, který zde nehledal lepší podmínky k životu; přicházeli tvrdí byznysmeni a rychle zaujali místa, která jim vyhovovala, samozřejmě s podporou těch, kteří potřebovali naopak podporu jejich. A ponenáhlu vidíme, že nová, tzv. Britská čtvrť v Praze není Britská, ale zdá se, že se sem přestěhovala ta bohatší část Moskvy s celým Arbatem. To samé v Karlových Varech, Brně, Ostravě.
Vyrostly zde ruské školy, ruské školky, ruské nemocnice, odborná lékařská pracoviště, právnické služby, a proč ne, i jiné skupiny mají tyto služby, ovšem zde se jedná o soustavné zabydlování se těch, kteří zde ani nepožadují občanství, a tak je s podivem, že nakupují a pronajímají byty ve velkém, skupují pozemky a staví na nich domy, zakládají monastýry. Jsou přesvědčeni, že sféra vlivu jim v podstatě patří dodnes, a tak se i podle toho chovají.
Po události, která překvapila celý demokratický svět, bychom měli býti více a více ostražitými, pozorně sledovat ty, kteří žádají o vízum, o občanství, neprodávat jim jen tak půdu a nemovitosti.
My ani netušíme, čím vším zde vládnou, příklady se nyní vynořují z hlubin, o kterých jsme neměli ani zdání. Se svými rodinami zde provozují nelegální byznys, někdy až na hranici kriminality. To vše je jaksi přehlíženo, proč, to ví jen ti, kteří vědí, přihlížejí a nekonají. Česko se tak ukázalo jako vysoce kontaminované ruskou dezinformací a zákeřnou propagandou s využitím řady příslušníků proruské páté kolony, s ohromnou podporou našich obyčejných a naivních adorantů Ruska.
Jsou mezi námi přímo prorostlí jako plíseň, jejich práce spočívá v dezinformaci, máme mnoho příkladů, kdy zásadně zasáhli do našeho dění, ať již to byl radar v Brdech, nebo zásah do našich prezidentských voleb, a jejich denní práce v proruském tisku je permanentní podporou ruské politiky. Já osobně to sama vidím i ve své práci pro vládní Radu pro národnostní menšiny, žijí mezi námi Rusové, hlásící se k ruské menšině, ale i ti, již nemají naše občanství.
Mnozí Rusové s naším občanstvím zapomínají, že již nejsme vazalem bývalého Sovětského svazu, ale že žijeme v demokratickém státě a že chtějí-li u nás žít, musí si osvojit principy demokracie, na kterou nejsou zvyklí, a proto jim tolik vadí zástupce pro ruskou menšinu, proto jim vadí spolek Ruská tradice, tvrdíce, že nechápeme nově příchozí, že lpíme na starých zvycích.
Ano, byli jsme vychováni k úctě ve svobodu člověka, proto sem i naši předkové přišli, a také proto, aby pro svůj původ či názory nebyli vyvražděni doma bolševiky, tak jako miliony těch, kteří zůstali. K odkazu bolševiků se stále, ať veřejně či skrytě, hlásí. Jejich nenávist se projevila v poslední době k našemu souhlasu s odstraněním sochy Koněva či k instalaci pomníku vojákům ROA (Ruské osvobozenecké armády, tzv. Vlasovců) v Řeporyjích. Jejich útoky byly již skutečně až za hranicemi možného.
Proto nyní, kdy se naskytla možnost jasně formulovat naše vzájemné vztahy bez zasahování těch, kteří jsou zde i nadále instalováni pro podporu vzájemných vztahů, udělejme si pořádek, tak, jak se to sluší a patří mezi slušnými sousedy. Do té doby snad ani není možné, abychom tento stát, který veřejně vraždí své kritiky, nazývali naším přítelem. A vyzýváme všechny, včetně toho, kdo sedí na Hradě a v Lánech, a skrývají se za tzv. spoluprací, aby se zamysleli nad svým jednáním: zastupujete Českou republiku, a ne Ruskou federaci, která je pokračovatelem Sovětského svazu. A uvědomte si, že dodnes jenom při vyslovení názvu tohoto státu ještě dnes mnoha lidem běhá mráz po zádech.
Mnozí v naší menšině jsme potomky těch, kterým nezbývalo po občanské válce nic jiného než opustit svoji vlast. Byli přijati v neskutečné akci prezidenta Masaryka, v rámci tzv. ruské pomoci, vystudovali zde a stali se řádnými občany Československa. Ale nakrátko. V roce 1945 dorazili s maršálem Koněvem do Prahy i agenti sovětské kontrarozvědky SMĚRŠ (Smrt špionům). A ti, kteří se uchýlili pod křídla Československé republiky, byli odvlečeni do gulagů a odsouzeni na deset až patnáct let. Protože to, že bojovali proti bolševikům, se v té zemi neodpouští. V zemi, kde mezi válkami popravili cca 1300 našich občanů, nevinných, odsouzených ve vykonstruovaných procesech jako špioni.
Netýká se to těch Rusů, kteří ať již v Rusku, či za jeho hranicemi všemi svými silami bojují za svobodu, za slušnost a slušný život, stále v ohrožení života. A tyto lidi my budeme podporovat ze všech sil, je to náš závazek v boji za svobodného člověka, ať je kdekoliv na světě.
A věřím, že to dokážeme, věřím, že již brzy budeme dál.
